Oko | Vidění.cz

Nitrooční tlak je termín, který pravděpodobně slyšel již každý z nás, ať už při návštěvě lékaře, optometristy, oční optiky nebo jinde. Co všechno se ale pod tímto pojmem skrývá, jaký je jeho význam a důležitost, však mnozí nevědí. Závažnost nitroočního tlaku by se dala přirovnat v současné době k tak velmi "propagovanému" krevnímu tlaku, o kterém každý ví, že jeho zvýšení nebo snížení může mít pro člověka nepříjemné následky. Podobně bychom mohli mluvit i o nitroočním tlaku.

Jednou ze základních podmínek běžné činnosti oka je vhodné zvlhčování povrchu oka slzami. Nedochází při tom ani k hromadění slz nebo jejich stékání na obličej. Slzy můžeme jednoduše definovat jako tekutinu, která vytéká z našich očí, když pláčeme nebo když naše oči "slzí" - například při podráždění. Jsou kapalným produktem slzných, hlenových a tukových žláz. V případě, že dojde k podráždění předního segmentu oka nebo k emočnímu vzrušení, produkce slz se až několikanásobně zvyšuje.

Sítnice je vlastním orgánem zraku a tvoří vnitřní vrstvu oka. Pokrývá celou dutinovou stranu oční koule až k pupilárnímu okraji duhovky. Svou zevní plochou nasedá na prostřední vrstvu oční stěny a na její vnitřní plochu se přikládá sklivec. Sítnice funguje jako film ve fotoaparátu. Zachycuje obraz a zrakovým nervem jej posílá do zrakových center v mozku.

Rohovka je přední, průhledná, elastická a nejvíce zakřivená část vnější vazivové vrstvy oka. Má tvar horizontálně uložené elipsy, která se směrem dopředu vyklenuje a zabírá asi 20% povrchu oční koule. Je bezbarvá, zcela průhledná a bez cév. Představuje mechanickou a chemicky nepropustnou bariéru mezi vnitřkem a vnějším prostředím spolu se spojivkou, sklérou a slzným filmem. Z venku hraničí se vzduchem a směrem dovnitř je v kontaktu s komorovou tekutinou. Rohovka, s ohledem na svou optickou mohutnost je nejdůležitější složkou optického systému oka a největší měrou se podílí na kvalitním vidění.

O tmavých kruzích pod očima se mluví poměrně málo, a když, tak většinou v souvislosti s návrhy, jak jich pomocí mejkapu dokonale zakrýt. Většinou se spokojíme s vysvětlením, že jsme se nevyspali dostatečně a tím tento problém smažeme ze světa. Jenže je třeba si uvědomit, že kruhy a otoky pod očima mohou signalizovat například i něco závažnějšího.

Zrak je nejdůležitější smysl ze všech pěti, protože nám umožňuje přijímat nejvíce informací z okolního světa. Schopnost přijímat podněty zvenčí umožňují oku světlolomné prostředí a sítnice. Zjednodušeně můžeme říci, že paprsky odražené od předmětu na který se díváme, musí projít přes čtyři světlolomné prostředí, přes rohovku, ventrikulární tekutinu, čočku a sklivec, které tvoří optickou soustavu oka a vytvoří v jednom bodě na sítnici skutečný zmenšený obraz, který pak vnímáme.

Hnědá, modrá a zelená barva představují nejběžnější barvy našich očí. Vedle nich však existuje paleta dalších barev, které jsou určitou kombinací již zmíněných barev. Mnoho lidí se rodí s šedýma očima, které se během vývoje mění na modrou či hnědou barvu. Kolik však ve skutečnosti opravdu o barvě očí víme?

Zrak je náš nejdůležitější smysl díky kterému přijímáme až 80% informací z vnějšího prostředí. Samotným orgánem, který zajišťuje vidění je oko. Je to velmi složitý a dokonalý systém tvořený množstvím částí, které musí dokonale spolupracovat.

Duhovka tvoří nejvíce dopředu vysunutou část prostřední vrstvy oční stěny. Má tvar mezikruží s centrálně uloženým otvorem zvaný zornice. Vnější okraj duhovky přechází v řasnatné tělísko, vnitřní okraj ohraničuje kruhovitý otvor zornice. Zornice není umístěná přesně centrálně, ale je posunutá mírně mediálně. Odděluje částečně přední a zadní komoru oční koule.

Bolest oka – jedná se o bolest, která nebyla způsobená zraněním. Může být popisována jako pálení, pulzování, tlak nebo bodavý pocit v oblasti oka. Taky může být vnímán podobný pocit, jako kdyby bylo v oku cizí tělísko.

Zrak je pro člověka ze všech smyslů nejdůležitější. Pomocí smyslového orgánu, který představuje lidské oko, člověk vnímá dokonale vizuální obrazy okolního světa. Tato schopnost vyžaduje propojení lidského oka a periferního senzoru s mozkovou kůrou. Pomocí zraku vnímá člověk asi 80% všech informací ze svého okolí.