Dalekozrakost můžeme korigovat brýlemi, kontaktními čočkami a v současnosti stále více používanými chirurgickými zákroky, i když stále nedosahují takové velké číslo v porovnání s chirurgickým řešením myopie.
Dalekozrakost ( hypermetropie) se většinou vyskytuje již při narození. Její příčiny vzniku podobně jako příčiny vzniku myopie (krátkozrakosti) ještě nejsou dosud přesně zjištěny a popsány. Dědičné dispozice jsou s největší pravděpodobností odpovědné za mnohé případy refrakčních poruch, kam řadíme i dalekozrakost. Je však také pravda, že mnoho lidí trpí určitým stupněm dalekozrakosti, aniž by k tomu měli genetické předpoklady.
Hypermetropické oko má tendenci neustále dokonale akomodovat. Nízký stupeň této poruchy obvykle probíhá v dětském a mladším věku nepozorovaně, a to díky jejich velké akomodační schopnosti. Mají dostatečně velkou akomodační rezervu a svoji poruchu korigují vlastním akomodačním úsilím. Jednoduše řečeno, oko si pomůže samo, aniž bylo nutné použít korekční pomůcku.
Dalekozrakost ( hypermetropie) je refrakční porucha, kdy vstupují do oka, které je v akomodačním klidu, světelné paprsky, lomí se optickým systémem a jejich ohniště se vytvoří za sítnicí. V oku se díky tomuto procesu vytvoří neostrý, rozmazaný obraz pozorovaného předmětu. Tento specifický jev může nastat při snížené lomivosti optické soustavy oka, hlavně rohovky a v menší míře čočky, tzv. lomivá dalekozrakost a při zkrácení předozadní délky oka, tzv. osová hypermetropie.
Dalekozrakost je refrakční vada, která se projevuje tím, že vzdálené objekty vidíte bez potíží, ale je problém zaostřit na bližší předměty. Paprsky světla dopadající na rohovku vytvářejí ohnisko za sítnicí. Dalekozrakost se jinak nazývá i hypermetropie nebo hyperopie. Způsobuje, že musíte vynaložit zvýšené úsilí jak pro zaostření na dálku, tak především na bližší vzdálenosti. Děti, které jsou dalekozraké můžou mít problémy při čtení.