Slepotu můžeme z fyziologického hlediska definovat jako stav nedostatku zraku. Skutečná definice je však daleko komplexnější. Úplná slepota je trvalá a celková ztráta zraku, kdy postižený není schopen vůbec vnímat světlo. Jako praktická slepota se označuje podstatné snížení zrakových funkcí.
Závažnost zrakového postižení se definuje za pomocí zrakové ostrosti udávané Snellenovým zlomkem. Například silná slabozrakost se definuje jako kvalita vidění udána Snellenovým zlomkem 1/10 nebo méně. To znamená, že praktický slepý jednotlivec musí stát 6 metrů od objektu aby ho viděl stejně jasně jako normálně vidící osoba (emetrop) ze vzdálenosti asi 60 metrů.
Světová zdravotnická organizace (WHO) definuje legální slepotu jako vidění 20/400 (3/60) nebo méně v lepším oku s korekcí, nebo vizuální pole menší než 10 stupňů. Asi 10% osob považovaných ze legálně slepých jakýmkoliv měřením jsou aktuálně bez zraku. Ostatní mají určitý stupeň vidění, od vnímaní světla až po relativně dobrou ostrost vidění. Ti, kteří nejsou legálně slepý, ale přesto mají vážné vizuální narušení jsou slabozrací.
Příčiny slepoty
Vážné zrakové postižení má mnoho příčin:
Slepota jako důsledek onemocnění
Zrakové postižení je většinou způsobené nemocemi a hladověním. Většina obecných příčin slepoty jsou:
- Katarakty – šedý zákal (43%)
- Glaukom – zelený zákal (15%)
- Trachom – zánět spojivek nebo rohovky (11%)
- Avitaminóza – nedostatek vitamínů u dětí do 5 let (2%)
- Kolobom – vrozené nevytvoření určitých tkání oka (3%)
Lidé v rozvojových zemích mnohem častěji trpí zrakovým postižením v důsledku podmínek, kterým by bylo možné předejít. Zatím co zrakové postižení je všude nejčastější u lidí nad 60 let, dětí v chudých oblastech budou mnohem víc trpět očními nemocemi než děti ve vyspělých zemích.
Souvislost mezi nemocí a léčitelných zrakovým postižením se nejlépe projeví tehdy, když srovnáváme regióny. Nejvíce zrakových postižení u dospělých v Severní Americe a Západní Evropě nastává v souvislosti se stařeckou makulární degenerací a diabetickou retinopatií. I když obě nemoci je možné léčit, žádná z nich zatím není úplně vyléčitelná.
V rozvojových zemích, kde lidé mají kratší průměrnou délku života jsou nejčastější příčinou zrakového postižení katarakty a vodní paraziti (obě příčiny můžou být efektivně léčeny). Z odhadovaných 40 milionů slepých lidí ve světě jich 70-80% může mýt zrak obnovený (úplně nebo zčásti) vhodnou léčbou.
Abnormality a úrazy
Oční úrazy, nejčastěji vyskytující se u lidí pod 30 let jsou hlavní příčinou monookulární slepoty (ztráty zraku u jednoho oka). Úrazy a katarakty postihují oko samotné. Abnormality (například optická nervová hypoplazie) postihuje nervový svazek, který vysílá signály z oka do zadní části mozku a může vést ke snížení zrakové ostrosti. Úrazy týlního laloku mozku může i při neporušených očích a optických nervech způsobit slepotu.
Genetické defekty (vrozené)
Lidé s albinismem často trpí postižením zraku v takovém rozsahu, že mnozí jsou prakticky slepí i když málo z nich je úplně bez zraku.
